Rukověť redaktorova aneb staňte se profesionálním redaktorem v pár bodech!

Každý text má mít titulek. Titulek má přesvědčit čtenáře, že si chce text který je za ním ukryt přečíst. Je to tedy zároveň upoutávka na následující obsah a mimořádně záleží na jeho kvalitě.

Je rozdíl mezi nadpisem a titulkem. Nadpis je třeba “Výroční zpráva okrašlovacího spolku Dolní Holovousy” Titulek by zněl například “V Holovousech vztyčili sochu Luca Skywalkera”. Má tedy podmět a přísudek a obsahuje nějaké sdělení.

Struktura

Samotný článek pak má mít také určitou strukturu. Ta je daná žánrem textu, ale některé věci platí vždy. Objektivní pravdou je, že málokterý čtenář dočte text až úplně do konce. I když budete psát sebečtivějším způsobem, nemusí Váš styl vyhovovat každému a už vůbec nezabráníte tomu, aby ho někdo či něco nevyrušilo… a pak už se z jakéhokoliv důvodu nevrátil zpět. Proto pokud chcete lidstvu něco důležitého sdělit, je dobré to zásadní napsat už na začátek. A potom to třeba vyargumentovat, opatřit zdroji a citacemi, sepsat k tomu třeba i obšírnější background ale určitě si nenechávejte zásadní sdělení až do poslední věty.

Pomoci může i to, že nejprve shrnete podstatu sdělení do útvaru kterému se říká perex a následuje hned za titulkem před vlastním textem. Zpravidla mívá i mírně odlišnou - výraznější - grafickou podobu.

Nezapomeňte text rozdělovat do rozumně dlouhých odstavců. Pokud je ale text delší, nebude to stačit. Pak pomohou mezititulky. Graficky výrazné předěly, které zároveň pomohou při orientaci v rozsáhlejším textu. Mohou tvořit jakési nadpisy kapitol.

Budete nejspíš chtít používat i další stylováni textu. Zde platí, že dobrého pomálu. Text kde se střídají různé styly písma, nebo i barvy a velikosti se čte neobyčejně špatně. Nicméně některé základní styly používat můžeme.

Vytučněné písmo (nebo bold, chcete-li) určitě můžeme použít pro zvýraznění, ale spíše slova či obratu, určitě ne rozsáhlých částí textu, opět kvůli horší čitelnosti.

Kurzívu (neboli italiku) moc nedoporučuji, ta se z běžných řezů písma čte nejhůře. Používá se k do textu vepsaným poznámkám, řidčeji k vyznačení přímé řeči v uvozovkách. Pokud se rozhodnete s ní pracovat, tak ale rozhodně jen jedním ze způsobů protože jinak to bude zavádějící.

Velká písmena (Verzálky) krom velkých písmen na začátku vět a u vlastních jmen raději nepoužíváme. Je to totiž určitý ekvivalent křiku. Je na místě pouze u opodstatněných případů typu: POZOR! Nebo NEPŘEHLÉDNEŤE! Odstavec psaný velkými písmeny je absolutně nečitelný.

Pro zvýšení kredibility textu se odkazujeme na další zdroje, ne webu pochopitelně formou hypertextových odkazů. V zásadě se nabízejí dvě možnosti:

Webová adresa vepsaná přímo do textu, tedy třeba apple.cz/eshop ale to zpravidla nebývá moc hezké, protože linky jsou často dlouhé a plné podivných znaků. Dává to tedy smysl spíš pokud odkazujeme pouze na celé domény nebo podobně jednoduché adresy.

Elegantnější je, pokud je odkaz schován přímo pod částí textu, který je pouze grafice označen (barvou, podtržením) jako hyperlink. Tedy třeba takto.

Další obsah

Fotky, kredity, popisky

Slovo závěrem

Nakonec, i když nemáte k dispozici korektora a editora jako profesionál v redakci, vřele doporučuji si text po dopsání (a pauze na kafe, cigáro a duševní hygienu vůbec) znovu celý několikrát (!) přečíst a zpětně upravit:

Zkontrolovat a odstranit opakování stejných slov (vypustit, nahradit synonymy, přestylizovat tak aby nebylo potřeba)

Tam kde si nejsem úplně jistý srozumitelností tak přepsat, přestylizovat kritické pasáže.

Tam kde si nejsem stoprocentně jistý pravopisem, navštívit nějaká webová pravidla mateřského jazyka.

Dlouhá souvětí rozbít na kratší, případně na jednotlivé věty. Jde to téměř vždy a dost to pomáhá se srozumitelností textu.

Rozdělit na odstavce tak aby opravdu dávaly smysl.

Vymyslet a opatřit mezititulky (pokud je text dostatečně dlouhý)

A pokud je to aspoň trochu možné, stejně použít kolegu, manželku, milenku, kamaráda zkrátka někoho kdo je po ruce aby si to před publikováním přečetl, protože dvoje oči vidí víc. Oko samo vidí co mozek očekává a vidět chce a člověk je pak schopen přehlížet svůj do očí bijící překlep i při opakovaném čtení.

Stará novinářská poučka praví, že správně napsaný text by se měl dát krátit od konce po odstavcích aniž by ztrácel smysl. Tak si to můžete ve finále nad svou hotovou prací zkusit. Nebo nad tímhle textem :-)

A závěrem nezbývá než popřát spoustu brilantních myšlenek, originálních názorů a neotřelých nápadů.